PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rakouská kapela okolo kytaristy Lanvalla, známá spíš díky „panence“ Sabine, se postupně propracovává do vědomí evropských posluchačů. Neustále pracují na novém materiálu, letos vydávají již čtvrtou desku (své počátky datují k roku 1998), pravidelně koncertují a jsou častými účastníky různých metalových festivalů. Snahu a značné úsilí jim jistě nelze odepřít.
V kontextu minulé desky „Aphelion“ jsem se zmínil, že Lanvall (autor veškeré hudby i textů, na fotce je to ten s dlouhými vlasy) si inspiraci bere od starších kolegů z branže někdy až moc nápadně. Od té doby se sice příliš nezměnilo, ale na jeho obhajobu je třeba říci, že za těch pár let dokázal vtisknout do hudby své kapely vcelku jasnou tvář. Jestli kopírují toho nebo onoho, čert to vem, skutečně originálních seskupení je dnes poskrovnu. Hudba EDENBRIDGE má své kouzlo a pozornost si jistě zaslouží. Pochopitelně pokud jste příznivci melodického, chvílemi až sladkého metálku. Album podobně jako na poslední fošně otvírá dlouhá kompozice a stejně jako posledně patří k nejsilnějším kouskům alba. Zbytek alba je sice také poměrně podařený materiál, ale „Shine“ mě okouzlila. Další velmi výrazná skladba se skrývá pod názvem „Wild Chase“, které dominuje parádní houslový motiv, neustále se objevující a mizející do pozadí. Oproti minule skupina vsadila více na pomalejší písně. Více „baladiček“ ke škodě není, EDENBRIDGE jsou vesměs příjemná oddechová hudba. Navíc na „Shine“ Lanvall zvýraznil různé klávesové motivy „kdesi na pozadí“ a nyní již podstatně doplňují hlavní melodii. Je zde cítit zhutnění riffů a stále ještě přetrvává záliba skupiny v občasných orientálních motivech, například v „Move Along Home“.
Celkově vzato je „Shine“ velmi podobný albu předchozímu, ale v detailech je opět o něco lepší a určitě je zde více výrazných skladeb, jejichž melodie člověku hned z hlavy nezmizí (hlavně „Wild Chase“ a „October Sky“). Budou-li mít alba EDENBRIDGE i nadále vzestupnou tendenci, tak do pěti až deseti let bychom se mohli dočkat opravdu výborné desky. Ale to jsou jen dohady. „Shine“ je pěkné album, melodické, příjemné na poslech, chvílemi i zajímavé, tak proč si jej neposlechnout.
EDENBRIDGE hrají příjemný oddechový metálek. Album se může pyšnit několika opravdu povedenými kousky a slušnou sbírkou pěkných melodií. Komu se líbil „Aphelion“, „Shine“ si jistě oblíbí také.
6 / 10
Sabine Edelsbacher
- zpěv
Lanvall
- kytary, klávesy
Andreas Eibler
- kytara
Roland Navratil
- bicí
hosté:
Dennis Ward
- sbory
Astrid Stockhammer
- housle
1. Shine
2. Move Along Home
3. Centennial Legend
4. Wild Chase
5. And The Road Goes On
6. What You Leave Behind
7. Elsewhere
8. October Sky
9. The Canterville Prophecy
10. The Canterville Ghost
MyEarthDream (2008)
The Chronicles Of Eden (2007)
The Grand Design (2006)
Shine (2004)
Aphelion (2003)
Arcana (2001)
Sunrise In Eden (2000)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Massacre Records
Stopáž: 53:53
Produkce: Lanvall, Dennis Ward
Studio: Farpoint Station studio, House of Audio
Sabine je úžasná zpěvačka a nebýt jí, album zapadá do šedivého průměru mezi stovky dalších. Kdyby tak její hlas doprovázely silnější písně ... PS: Chápu, že mají své oblíbené kapely, ale takhle okatě je vykrádat (např. Angru či Queen) myslím nemusejí.
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.